Ačkoliv podle Standových “Němců” neměla spadnout ani kapka, hned po zalehnutí do stanu se spustila velká bouřka. Standa prchá do auta, kde sleduje jak 1,5 hodiny lítají blesky kolem našeho ležení na kopci, ale zaklíná se tím, že mi nechal odemčenou mojí půlku auta. Zbytek výpravy, která tam byla ponechána na smrt, spokojeně spí ve stanu.

Hledáme, kde si koupíme něco k snídani. Kuba vbíhá do pravého rumunského garážového krámku aby zjistil, že kromě pečiva a cvičených pavouků nás tam nic dobrého nečeká.

Na snídani Kuba našel lokální, takřka poetické místo, které si nějaký národní všeumělec postavil vlastníma rukama na kopečku u silnice z odpadků. Přes jazykovou barieru jsme pochopili, že máme na výběr vepřové, rybí nebo skopové maso a objednali vepřové. Pán naházel na gril půlku prasete, nakrájel nám k tomu chleba a ze soudku naložil fermentovanou zeleninu. Na stole, u kterého jsme seděli, byl podle zápachu předešlý den zabit a naporcován nejeden beran. Když šel Standa pro přídavek zeleniny, pán hrábl do soudku rukou a kydl mu ji do misky 😂😂 Byla toho hromada a bylo to strašně dobrý. Nejlepší snídaně za celou dobu tady!

Další checkpoint – termální pramen, místní lázně. V údolí, u silnice, termální pramen s klientelou ve věkové kategorii 70+. Tady mytí řití nebude. Respektive právě probíhá, jen ne naše. Zkouší Kuba a Standa, já si troufám jen rukou, představa toho vývaru mi nedělá dobře. Ten smrad nejde umýt. 😳 Krmím zatím toulavého psa šunkou, co jsem zapomněl dva dny za zadním oknem. Dali jsme si kafe a jede se druhé kolo koupání v gerontologickém vývaru, tantokrát se přidává i Vořech.

Standa smrdí sirovodíkem v autě tak, že když člověk zavře oči, připadá si ve zdejším vedru jako ve chřtánu právě probuzené Etny.

Další bod je u obličeje ve skále. Vede k němu cesta, po které jezdí pouze koně a to jen v úterý a v únoru. Felociped a Kopřifka to zvládají bravurně a jedeme dál.

Další bod na mostě přes Dunaj s dalším xichtem.

Po cestě zpět k autu jsme pěkně zmokli a vyrážíme do cíle 💪🏻 Vořech musel odnést želvu, co měli na silnici před autem a dojeli jsme slavně do Tisového údolí, do cíle!!

Eibenthal je česko-rumunská vesnice, české nápisy a mluva potěší. 😊

V cíli jsou dokonce i posádky, které pro to, aby dojeli do cíle, koupili po cestě v bazarech další dvě auta 😂😂

Závěrem snad jen údiv a zároveň velká poklona konstruktérům ze Škodovky, protože to, co tyhle dvě Felicie zažily, dokázaly projet a vydržely, je neuvěřitelný. Snad jim to vydrží ještě cestu domů.