Po večeři, kde padlo asi víc piv, než by bylo milé, jsme se ubytovali a šli spát. O hygienických návycích některých z nás by se daly psát knihy, ale na jejich žádost to bohužel nesmím udělat.

Noc bohužel nebyla úplně podle představ, tedy hlavně pro mě. Standa posilněn pivem Velký Beran měl celou noc zvukové projevy, za které by se nestyděl nejeden obchodní zástupce firmy Husqvarna.

Ráno nám pan domácí připravil snídani jako pro Valašsého krále a my se konečně vydáváme na start.

Na start jsme dojeli v 9 navzdory tomu, že se startuje v 11. Zaregistrovali jsme se, koupili si drobné upomínkové předměty, prošli jsme si startovní pole a razíme, na start nečekáme. Nutno říct, že ještě velká spousta aut na start teprve přijíždí, my už jedeme vstříc Slovensku.

Evidentně nejsme jediní, koho napadlo nečekat na start. Za námi jede štrůdl vyzdobených aut, jedno z nich má puštěné majáky na střeše a nápisy na autě. Pokud je to policie, má svatou trpělivost. 😅

Míříme přes Čadcu na Namestovo, odkud už to budeme stáčet na sever do Polska tak, abysme viděli Tatry z druhé strany.

Předjela nás bílá dodávka s nápisem “Mobilní gynekolická ambulance”. Nevím jestli si páni doktoři uvědomují, že tohle povolání je sice úctyhodné, ale na rumunských vesnicích to dělat nechceš.

Gynekologové se nás pořád drží, jedou za námi a křičí na nás z megafonu, sť jim ukážeme z okýnka co máme za pivo. 😂

Po cestě nás několikrát předjíždí polské auto přes dvojitou plnou čáru. Chápu, že čára není zeď, ale co je moc, to je moc. Projeli jsme hodně kruhových objezdů. Fakt hodně. Pavel odhaduje, ale je to tedy jen hrubý odhad, že jsme projeli všechny. 😅

Dojeli jsme do Dukelského průsmyku. V roce 1944 tady bojovali českoslovenští vojáci po boku těch sovětských. Nedopadlo to dobře a můžeme to pyšně a právem zařadit do kolonky Naše slavné prohry.

Kuba u letadla vznesl zajímavý dotaz, k čemu to prý sloužilo. Po odpovědi, že převážně k létání vypadá podrážděně se slzou v oku vzpomíná na Vořecha.

Hledáme místo na dnešní přespání. Kopřifka má dnes velení a zajela hned na první pokus do romské osady. Jakmile se začali sbíhat opálení spoluobčané, aby se podívali, co by se jim z našich strojů hodilo do domácnosti, Standa zařadil zpátečku a raději rychle vycouval.

Na druhý pokus se podařilo najít poměrně hezké místo na kopci, snad si nás myslivci nevšimnou. 😅

Jdeme stavět ležení a vařit večeri. Zítra směr Maďarso a snad už Rumunsko.