K večeři vaříme fazole z Lidlu a hovězí maso, takže to Pavel bystře pojmenoval “Lidl con carne”. 😂 Po večeři otevíráme Myslivečka, aby si na nás zvykl a chránil nás přes noc. Zamykáme auta pro případ, že by místní medvěd měl cirkusové vzdělání a uměl řídit Felicii. I to se může stát.

Kuba večer s velkou pompou vytahuje čepičky na ventilky ve tvaru penisů, které dostal darem.

Tímto by chtěl poděkovat dárci, který není anonymní a může tedy s očekávat letos pod stromečkem podobně praktický dárek v nadživotní velikosti. 💪🏻

Na start jsme dojeli v 8, ačkoliv se startuje až v 11. Velká část aut už tady je, podivínů je pořád stejné množství, ale už jsme zvyklí a ani nám to nepřijde. Fasujeme drobné, dárkové, upomínkové předměty a procházíme si parkoviště se zaparkovanými závodními speciály.

Za zvuku songu Churaqa Sputnika a se staženými okny projíždíme Frýdkem. Místní muži nám nadšeně mávají, ženy po nás hází podprsenkama tak, že to naše unavené stěrače nestíhají chvilkami ani odhazovat a tak jedeme naslepo.

Cestou do Ostravy nás drze předjíždí Porsche, ve kterém na místě spolujezdce sedí Richard Chlad. Koukal na nás, zřejmě zvažoval výměnu, ale my nejsme na prodej. 🙏🏻

Vyfasoval jsem na startu krásnej klobouček Gumbalkán, Kuba na mě za jízdy z okýnka křičí: “Řidiči s kloboukem, vyhni se obloukem!” 😳

Jedeme na první checkpoint, což by měl být věčný oheň na hoře Sv. Anny. Cestou projíždíme vesnicí s obřím cukrovarem Krolewski. Tak strašnej smrad nebyl ani v Ružomberku za doby největší slávy jejich celulózky. Tohle bude potřebovat důkladnější koupel, jinak to ze sebe nedostaneme.

Dojeli jsme na horu Sv. Anny. Na místě původního německého mauzolea, které komunisti vyhodili do povětří, je dnes přenádhernej komunistickej pomník i se slévačem a s dávno vyhaslým “věčným ohněm”.

Je tady ale výrazně zajímavější objekt – v roce 1938 zde nechal Hitler vybudovat amfiteátr pro 30 tisíc lidí, kde plánoval pořádat slavností setkání a pochody. Součástí celého objektu je komplikovaná soustava podzemních odvodňovacích kanálů, ve kterých měly být, podle Hitlera, připravené při slavnostním otevření výbušniny určené pro atentát na něj. Hitler ze strachu nedorazil a podezřelí z tohoto činu byli shozeni ze skály přímo na pódium. Hitlerův tým nakonec skončil ve druhé světové válce na krásném druhém místě a tohle dílo už tak nemělo využití.

Zatím máme velkej problém najít místo na mytí řití. Jediné, co zatím míjíme jsou rybníčky, které vypadají, že jsou to přepady z místních chemiček. Sem by nevlezl ani Vořech a to už je co říct.

Nebere to konce, našli jsme hezky vypadající pískovnu, kam jsme přes pangejt zajeli, ale voda je kalná, všude zákazy a vypadá to, že tady řádí slintavka. Tak takhle ne.

Máme dnes strašně dlouhé přejezdy, je 15:15 a ještě pořád nejsme ani u druhého checkpointu. Navíc teda Polsko je strašně nudný, je to nikde nekončící placka, kde kromě Biedronky není zatím vůbec nic zajímavého. 🤯

Po nekonečně nudné cestě jsme dojeli na druhý checkpoint k zámku Książ. Vzhledem k tomu, že je tady aktuálně polovina obyvatel Polska a 1000 aut z Čech, ani neparkujeme a jedeme dál, tady by jsme ztratili hodinu. navíc parkovný stojí 30 zlotych, což se nám platit nechce. 😂

Další checkpoint byl extra zajímavý, cesta nás dovedla až do místa, kde byl za 2. sv. války proveden tzv Velk´ útěk. Jednalo se o útěk spojeneckých letců z německého zajateckého tábora Stalag Luft III. Do útěku se zapojilo až 600 vězňů, kteří se rozhodli vykopat 3 podzemní útěkové tunely. Jeden byl odhalen, další bohužel ústil v místě dalšího rozšiřování tábora, takže zbyl jen poslední s názvem Harry. Součástí útěku byli i tři Češi, letci RAF.

Bohužel v noci útěku napadl sníh, což letcům moc nepomohlo, navíc se ukázalo, že ústí tunelu není v přilehlém lesíku, ale na volném prostranství 15 15 metrů od strážní věže. Z plánovaného počtu 200 lidí stihlo prolézt tunel 76, než byl tunel kompromitován.

Nejzajímavější byl příběh Čecha Ivo Tondera. Po útěku byl chycen ve vlaku v Čechách, po osmi měsích na samotce v Praze byl v Lipsku odsouzen za zradu říšského protektorátu na doživotí a přesunut do zajateckého tábora k vykonání rozsudku. Před popravou však tábor osvobodili Američané a tak se Tondera vrátil zpět do rodných Čech. V roce 48 se však po nástupu komunismu pokusil o útěk ze země, byl chycen a odsouzen na 8 let ve vězení. Z vězení se mu v roce 49 za pomoci CIA podařilo utéct do západního Německa a poté do Británie, kde dožil. Příběh silnej jak noha u prdele!! 🥺

Našli jsme nejlepší místo na spaní, jaké se nám mohlo povést. U rybníka, na posekané louce, se soukromou písečnou pláží!!