Vzhledem k tomu, že v neděli bylo v katolickém Polsku všude zavřeno, k večeři je “co auta daly”. Vaříme špagety, házíme do nich trvanlivý guláš zaručeně bez éček a naložené maso, co nakládal kdosi z Pavlíkovo rodiny. Je to tak chutově vyvážené, že to zmizí během 5 minut. Jako by tady s námi Jirka Babica byl a přiložil ruku k dílu.

Jinak naše vozy po profesionálním servisu ve Vrčeni šlapou jako hodinky. Kola se točí, motor přede, jedeme s větrem o závod. Trochu nám mizí olej, ale doba je zlá a motor si taky potřebuje občas trochu přilepšit. Měníme žárovku v předním světle, abysme nepřitahovali nechtelnou pozornost polského SNB, ale jinak jsme technicky naprosto v pořádku.

Je tady neuvěřitelné množství komárů a much, což je překvapivé vzhledem k tomu, že jsme čerstvě omytí.. Cestou ke stanu zakopávám o celá hejna a snažím se, aby jich vletělo co nejméně dovnitř. Daří se mi to jen částečně. Hladově narážejí do stanu a snaží se prokousat dovnitř.

Večer přijíždí na pole na protější svah mladík s dívkou se zřejmými romantickými úmysly. Když nás vidí, kontrolují na oko parametry úrody a jedou hledat místo, kde jim nebude nikdo při jejich aktivitách hlasitě fandit.

Snídáme a vyrážíme konečně k moři. Veškerá radost je trochu zkalená tím, že je to Baltské moře, ale když se nám podaří prorazit ledovou krustu heverem, možná si i smočíme nohy.

Blížíme se ke Gdaňsku a zůstáváme v dlouhé koloně. Protože už umíme trochu po polsky, můžeme zasvěceně říct, že je to tady totálně Zakopane.

Stáli jsme 20 minut v takřka nehybné koloně na dálnici, abysme posléze zjistili, že nás Kopřifka vede úplně na druhou stranu, než jsme měli jet. NE, nechtěli nám ukazat krásy severního Polska. NE, neobohatili nás o žádné místní pamětihodnosti, jako včera my je. Kdepak, nic takového. Jen prachsprostě špatná práce s mapou. Vyhrožoval jsem a je to tady, nedá se nic, tohle se musí trestat tvrdě – jsou v deníku. 🤷🏻‍♂️

Je pod mrakem, žádné horko. Pláž je skoro liduprázdná, je tady vlastně jen plavčice. Je krásná, jak by popsal velmi trefně Cimrman, vítr si pohrává s kadeřemi na jejích svalnatých lýtkách. Má k sobě dva pucfleky, ale kromě nich a pana Wim Hofa, který si sem jezdí ohřívat své omrzlé údy, je tady jen banda z Gumbalkánu.

Je tady jeden moc hezkej bonusovej checkpoint na uzoučkém poloostrově, ale zabili bysme s ním 3 hodiny, takže ho z taktických důvodů vynecháváme. Jedeme vstříc hradu Malbork.

Kopřifka nás dovedla podruhé do stejné zácpy. Já mám jenom jedny nervy. 😳😂

V koloně jsme nuceni prvně začít topit, protože jinak bychom ten motor uvařili. Na cesty po Polsku naše stroje bohužel boleslavští inženýři nepřipravili. 🤨

Sjíždíme z dálnice, protože se to nedá. Pavlova alternativní trasa nás po 100m dovádí k závoře. Tudy ne. Zlatý Rumunsko!!!

Po vyjetí z města stavíme na oběd. Tohle pohostinství taky funguje zajímavě. Sedáme si venku, ale tam si nás nikdo nevšímá, když vlezu dovnitř, najdu zmatenou paní, která umí polsky a to ještě jen základy. Po chvilce jsme zjistili, že jsme oba zhruba ve stejné lekci a krásně jsme se domluvili. Na objednávku jsem si s sebou už vzal Kubu, protože ten se, jako vyhlášený polyglot, domluví všude a s každým.

Při pohledu na mapu začínáme mít strach, že tu trať nemůžeme stihnout projet a přemýšlíme, které body vynecháme. Aktuálně už vynecháváme další zákopy, podobné, jaké jsme viděli včera. Kvůli díře v lese ušetříme pár hodin.

Dojeli jsme na hrad Řádu německých rytířů v Malborku. Hrad je ze 13. století a rozlohou je to největší hrad na světě, zároveň je to největší cihlová stavba na světě. Řád bojoval tak dlouho, až mu nezbývaly peníze na plat žoldákům, takže hrad velmistr v roce 1454 musel předat do zástavy. Prvním zástavním držitelem se stal český hejtman Oldřich Červenka, který navzdory slibu velmistrovi hrad v roce 1457, během třináctileté války, prodal polskému králi Kazimírovi IV. Jagellonskému. Temná vekslácká minulost je v nás zakořeněná evidentně od nepaměti.

Hrad je obří a nádhernej, škoda, že jsme si nemohli dovolit tady strávit víc času. Už tak jsme daleko za plánem.

Stojíme v dalších zácpách. Jedinej, kdo tady kdy projel bez kolon, byly vozy Wehrmachtu, od té doby se to tady štosuje.

Je to strašně úmorný, letošní trasa se organizátorům hrubě nepovedla. Z poklidného offroad roadtripu se stal dálniční maraton. Snad se to ještě zlepší, ale zatím je to peklo. 🤬

Stavíme v konzumu a dokupujeme zásoby, dnes bude k večeři geilovaný hermelín a zelenina.

Projeli jsme všechny lesy v okolí, ale všude je zákazová značka nebo plot. 🤦🏻‍♂️

Našli jsme místo a pečeme večeři. Jsme 30km od Ruských hranic a právě se k nám blíží párek divočáků 🤔