Po ulehnutí do stanů k našemu ležení přijelo auto, posvítilo na nás, otočilo se a odjelo. V noci mě proto překvapilo, když mě vzbudilo bouchnutí dveří od auta a baterka mířící do na našeho stanu. V okamžiku, kdy ten člověk začal rozzipovávat stan a blížil se ke mně, jsem si v duchu zopakoval základy bojových umění (abych zjistil, že zavřený ve spacáku má opravdu omezené možnosti) a s překvapením zjistil, že je to Kuba, který si šel pro prášek na bolest hlavy. Ještě že jsem neměl odjištěnou drakobijku u hlavy! 😅

Závěrem snad poděkování všem. Kubovi za životni lekci, po které už rozhodně nikdy nikoho tlačit nebudu, Standovi za nekonečné přednášky o dusíkatých parách a zpracování oceli a Pavlovi za uvědomění si, že spát se dá i na blatouchu 😂