Ráno se probouzíme v 7, ohříváme zbytky masa z večeře a máme snídani králů. Kdo chce, provede ještě po běžné hygieně ještě ranní mytí řití, protože co si budem.. 🤷🏻‍♂️

Náš první checkpoint je bývalá muniční továrna, která se nachází na ploše 35 čtverečních kilometrů.

Je to soustava betonových tubusů, uvnitř kterých se míchal nitroglycerin s nějakýma dalšíma šmakuládama. Pro případ, že by někdo z obsluhy trpěl alergií a kýchl, byly tubusy postaveny v dostatečných rozestupech a pracovníci vystaveni přísné vstupní prohlídce, zahrnující čichání pepře a vdechování kakaa.

Mohl bych sem napsat víc informací, ale upřímně, nebylo to nic moc. 🤷🏻‍♂️

Kuba začíná prožívat stavy, při kterých cítí různé obskurní věci, takže nás zahrnuje množícími se dotazy, jestli cítíme les,louku nebo červánky. Že je to citlivej kluk, to jsem věděl, ale že až tak.. Pavel navrhuje, že by ho angažoval mezi nimrody jako slídiče.

Další checkpoint je u největší sochy Ježíše Krista na světě, dokonce vyšší než trapně malá socha v Rio de Janeiru. Ta polská měří s korunou 36m, s podstavcem 52,5m. Je doufám jasné, že kdyby dole ostříhali to roští, vypadal by ještě větší. 😬 V Riu i s podstavcem 38m.

Z druhého vozu se mohlo zdát, že jsme přejeli odbočku, ale my jsme jen kolegům chtěli dopřát více krás středního Polska. Posádka Kopřifky to chce za každou cenu do deníku, tak to sem tedy dávám a očekávám od nich poděkování za rozšíření obzorů.

Standa si na dálnici v rychlosti 130km/hod (což je maximální rychlost, jakou jsme schopni vyvinout z kopce) rozbaluje gumové medvídky, při jejichž konzumaci se kousne do jazyka. Ještě nikdy jsem se tolik nebál.

Checkpoint u paláce Rogalin. Stavíme s kupujeme si symbolické vstupné za dva zloté (bez topůrka za $). Jdeme se podívat do zahrady, kde je přes 2000 dubů a nejstarší jsou až 800 let staré s obvodem kmene 9 metrů. Jsou to nejstarší duby v Polsku. Podle místní legendy se právě na tomto místě potkali tři lovci, díky nimž následně vznikly západoslovanské země.

Polsky jsou duby “dęby”, když se člověk rozhlédne, dalo by se to dalo popsat jako “dęby, blbeček, dęby, blbeček, jenom támhle vzadu, to je jedinej rozdíl, tam jsou dva blbečci vedle sebe”.

Infrastrukturou jsou Poláci jednoznačně před námi, ty silnice a dálnice jsou nádherný.

Stavíme na dálnici na benzínce, protože cesta na Gdaňsk je dlouhá a naše stroje potřebujou trochu odpočinku. Pavlík si dal po cestě hodinovej spink a zvažuje, jestli se mu tady s námi ještě líbí. Doufám, že to ještě večer při setkání s Myslivcem přehodnotí.

Na benzínce jsme jako všude atrakcí, dokonce za námi přichází postarší český pár, který vyzvídá, co jsme zač. Zaujalo je to natolik, že očekávám, že příští rok pojedou taky. 😂

Dnes máme strašně dlouhý přejezdy, checkpointy jsou relativně u sebe až u moře, ale tam dnes rozhodně nedojedeme. Blbý je, že jsme pořád v Polsku.

Cestování po Polsku je jako sledování seriálu Ulice. Můžeš na pár hodin usnout, ale když se probudíš, zjistíš, že je to pořád ta stejná unifikovaná, ubulená limonáda. 🤦🏻‍♂️

Po 3 nekonečně dlouhých hodinách dojíždíme na checkpoint, kde po procházce lesem docházíme až k bývalému bunkru Zielony palac.

No, bylo to hezký, ale nejsem si jist, že za to ta cesta stála.

Hledáme místo na spaní u místních jezer, ale je to tady jak na Matějský – stánky, kolotoče, maringotky, miliarda lidí, plyn, labutě, pštros.. 😳 Tady určitě ne, ale při mytí řití tady kluci rozšiřují genofond bakterií a plísní, tak alespoň něco tady po nás zůstane.