Naše redakce se omlouvá za zpožděné vydání, bohužel Karpaty jsou na signál skoupé.
Večer jsme po uvaření večeře poseděli, mávali na projíždějící domorodce a sledovali blesky na obzoru, které se blížily naším směrem. Bouřka nakonec nepřišla, jen trochu pršelo, ale vítr letěl rychleji než porno časák v klášteře. Raději jsme ještě ukotvili pořádně stany (hlavně Standa ten jeho, co vypadá jako když vypadl z Kinder vejce) a šli spát.
Ještě videa ze včerejška ⬇️
Po snídani jsme vyrazili vstříc prvnímu dnešnímu bodu. Cesta vedla do lomu, po příjezdu blíž jsme zjistili, že dovnitř je vjezd zakázán a nesmí se fotografovat. Přesto že to byl první nápis, kvůli kterému zavolali místnímu šamanovi, aby ho nechali přeložit i do angličtiny, rozhodl zbytek výpravy (kromě mě 😀), že jedeme dál. Vjeli jsme dovnitř a po chvilce přemýšlení se k nám přiřítil velký dumper, který nám s úsměvem ukázal, kudy máme jet. 😃 Lidé tady jsou obecně vstřícní, milí a mají všechno dost u zadku. Nic není problém a že je něco napsané ještě nic neznamená. Celkově mám pocit, že jsme pro ně něco jako malé děti na školní besídce, zamávají, zasmějou se, zatleskají a jdou si po svých.
Lom byl neuvěřitelnej, mrtvé jezero hýřící barvami díky chemickým reakcím z těžby mědi. Jestli je to tak, Greta by sem na dovolenou rozhodně jezdit neměla.
Další checkpoint na hoře na vyhlídce, romantická fotka a pokračujeme dál.
Při cestě po hřebenech jsme minuli na krajnici pastevce, jehož pes se za zatáčkou rozhodl, že mi dá skrz otevřené okno pravou štípanou pusu. Naštěstí neodhadl ve skoku rychlost Felocipedu a doskočil až za něj. Felociped – Viktor Čistič II. 1:0 💪🏻
Další checkpoint byla pevnost ve městě Alba lulia (Karlovský Bělehrad). Podle Vořechova hesla “Vyfoť to a jdeme do prdele” jsme to vyfotili, dali si oběd a šli do prdele. 😂😂
Vzhůru na Transalpinu, zvanou též Ďáblova cesta, silnici, kterou spolu s vedlejším Transfagarasanem Top Gear vyhodnotil jako nejkrásnější silnice na světě. 🤩 Dostali jsme krásnou nálepku.
Po cestě málem přejíždíme veverku a přijíždíme na místo, kde se musíme z Transalpiny pro dnešek odpojit. Dojeli jsme do checkpointu, kde byla asi hezká vyhlídka, ale s dnešním deštěm a mlhou toho moc vidět není. Začínáme hledat místo na přespání. V Karpatech. 1500m nad mořem.
Našli jsme nádhernou chatku, jako vyšitou z béčkového hororu, rozděláváme oheň, vaříme večeři a připravujeme plán na obranu před medvědem. Vořech kroutí hlavou a mumlá si pod vousy něco, co nechceme slyšet. Standa se pokouší sestrojit svou náhradu kasrů, tedy plamenomet vzor 22 a zjišťuje, že nemá zapalovač. 😂😂 Postavili jsme stany, i když je to stejně zbytečný jako stavět automat na kondomy ve Vatikánu, stan medvěda neodradí. Vořech provádí venku terénní úpravy s lopatou bez stavebního povolení a souhlasu majitele pozemku. Poté po sobě zametá stopy. Kuba si bere prášek na spaní, aby o sobě v noci raději nevěděl. 🤦🏻♂️
Medvědi. Jejich revírem jsou Karpaty. Jejich hlad je vražedný. Uklízíme nádobí, odpadky a Felociped s jídlem za potok, aby je sem nelákal.
Snažíme se dát poslední sbohem rodinám, ale signál chybí, tak to vzdáváme a jdeme spát.
Vořech udržoval v noci oheň, tak jsme přežili. Ráno jsme se probudili do 4,5°C, ale nebe je čisté, takže dneska bude krásně. Vzhůru na vrchol Transalpiny do cca 2100m nad mořem.