Karvayovi

Den 10. Návrat domů

Den 10. Návrat domů

Dnes už jen velmi krátce, čeká nás už jen přejezd z Györu domů.

Večer kolem nás kroužil maďarský indián, který byl evidentně pod vlivem nějakých nepěkných drog. Nakonec se osmělil a přišel za Standou, jestli nemáme benzín. Standa ho nepotěšil, ale když šel spát, vzal si pro jistotu do stanu sekeru, aby se ubránil případné maďarské přesile. 💪🏻

Jen tedy ten sekervároš umístil tak, že byl připraven spíš pro útočníky 😂
Mapu celého Balkánu má Kuba na tričku.
A Pavlík má zbytek Evropy. Jsme v pohodě.
Za Bratislavou jsme potkali tyhle krasavce, tím máme, doufám, už veškerou faunu vybranou.
Standa potřeboval ještě na Slovensku vyřídit velmi neodkladné biologické potřeby, tak to ohnul k lesu tak rychle, až jsme na skrytém skoku ztratili SPZ 🙏🏻

Kuba už od překročení slovensko-českých hranic fňuká, že má hlad. Smůla, staví se až na 66. km D1. Mezitím nám hraje na city a vyhrožuje snězením vysílačky. Což mi připomíná, že se dlouho neozval..

Stavíme se u MacDonald´s na oběd a u valíme domů, cíl je na dosah.

Zhodnocení: Ačkoliv jsem považoval Maďarsko za největší díru světa, Bosna ji předčila a Maďarsku se tímto omlouvám. Běžní Bosňáci nebyli úplně příjemní, pokud někde, paradoxně to byli spíš Srbové. Přírodu mají ale pořád ještě netknutou a nádhernou, ještě by nemuseli být všude ti hadi. Chorvati byli milí a to jejich vnitrozemí je ráj, až je s podivem, že všichni jezdí jen k moři. Zažili jsme asi nejvíc koupání ze všech našich Gumbalkánů, přesto se domů moc čistí nevracíme. 😅

Závěrem naší “expedice” je potřeba poděkovat všem účastníkům, každý měl svou nenahraditelnou roli. Standa jako skvělý hledač míst na spaní, Kuba jako nejlepší hledač míst na oběd, Pavel nás obohacoval o své nekonečné vědomosti z oblasti myslivosti a já jsem dělal závaží, aby se to Standovi v zatáčce nepřeklopilo.

Je potřeba zároveň poděkovat i Pepíčkovi za servis našich vozů a Vořechovi za úpravy na nich provedené.

Auta zase vydržely úplnej nesmysl, nechápu jak je to možné, ale s pár úpravama prostě tyhle staré kraksny v terénu vyjedou nemožné a nikde nás nenechaly, šlapou jako hodinky. Neuvěřitelné. Teď už jen doma odvšivit, odblešit, vyhnat z kufrů aut nastěhované hady a jsme jako vyměnění.

Těšíme se na příští rok!