Po Transalpině stoupáme a objevujeme první nepatrnou závadu na Felocipedu – měli jsme defekt na filtru, takže byl nefunkční a všechen ten prach a písek šel rovnou do motoru. Nevadí, alespoň máme po výbrusu. 😄 Opraveno lepící páskou a stoupáme dál.

Dosáhli jsme vrcholu Transalpiny. Felociped má po výbrusu motor lepší než novej, dal to v suché karoserii (pravda, půlku Transalpiny jsme museli mít ve zdejším vedru puštěné topení, abysme to neuvařili). Jsme ve výšce 2111m nad mořem!

Po vrcholu odbočka na další checkpoint na špičku červené sjezdovky. Cesta krásná, místo ještě hezčí.

Zážitků odsud je hrozně, ale cesta dolů Transalpinou byla zlatý hřeb. Krásná silnice po vrcholech Karpat a pak klesání o 1500 metrů dolů. Ve vsi pod kopcema oběd a hurá na další bod.

Nekonečný sloup ve městě Târgu Jiu. Vořech pro něj má přezdívku, která se nedá publikovat. Nechal se s ním zvěčnit. Chtěli jsme udělat koláž, jak si s ním každý udělá selfie, ale Standa to neumí.

Další checkpoint v uhelném dole. Vyfotili jsme a …

Skoro v každé vesnici tady jsou na sloupech navařené konstrukce pro čapí hnízda. Neplést s Čapím hnízdem, takovou konstrukci zase nemají.

Při průjezdu pravou rumunskou vesnicí odlétl rumunovi kamínek od strunovky, prolétl oevřeným oknem a trefil mě do krku. Vořecha taky. Přehodnotil jsem nebezpečnost v Rumunsku, medvědy z prvního místa sesadili pejsci a místní sekači trávy.

Další místo byla jeskyně Ponoarele. Je 734 metrů dlouhá a žije v ní na 3000 netopýrů. Vyslali jsme postradatelné členy posádky na průzkum. Bylo tam nas*áno a pochybujeme, že netopýři používají toaletní papír.